Krátce učil na Pedagogické škole v Prachaticích a od r. 1975 pracoval sedm roků jako psycholog, později vedoucí psycholog v Pedagogicko psychologické poradně v Teplicích. Zde se věnoval mj. otázkám školní zralosti dětí, vytvořil systém diagnostiky dětí předškolního věku ohrožených školním selháváním a metodicky pomáhal učitelkám v tzv. vyrovnávacích třídách, které byly pro tyto děti na teplickém okrese postupně otevírány. Podílel se rovněž na sestavení psychodiagnostické baterie pro vyhledávání dětí s nadáním pro matematiku, kterým pak byla věnována další pedagogická péče.

Nepravidelně vyučoval pedagogickou a vývojovou psychologii na PF UJEP v Ústí nad Labem, zde vyučoval rovněž v semináři psychologie zdravotního postižení v rozšiřovacím studiu speciální pedagogiky. Osmnáct let externě pracoval jako rodinný terapeut v tehdejší Manželské a předmanželské poradně v Teplicích. Zde založil také terapeutickou skupinu dětí rozvádějících se rodičů a pracoval rovněž s rodinami, které přijaly dítě do náhradní rodinné péče. V osmdesátých a devadesátých letech působil jako soudní znalec, zejména u případů násilí na dětech. 

V roce 1982 přijal místo psychologa v teplické dětské lázeňské léčebně nervových chorob Nové lázně, kterou vedl významný rehabilitační odborník, dlouholetý předseda Sekce DMO při Československé lékařské společnosti MUDr. Zbyněk Novotný. Dr. Hadraba se v léčebně intenzivně věnoval neuropsychologické diagnostice a psychoterapii dětí i jejich rodičů, vykonával přitom funkci vedoucího výchovy zdravotnických pracovníků, pomáhal organizovat volnočasové sportovní a kulturní aktivity dětských pacientů, vedl divadelní kroužek.  V léčebně spolupracoval také na zhotovení několika videofilmů z kulturních a sportovních aktivit dětí s postižením, pořádaných léčebnou Nové lázně. Filmy byly použity i jako součást kazuistiky o sedmileté intenzivní psychologické péči u dívenky  po těžkém úrazu mozku k specializační zkoušce z klinické psychologii a  byly poté využívány Institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze v předatestační přípravě dětských lékařů.

Pomáhal také s tvorbou koncepce společnosti Arkadie s komplexní péčí pedagogickou, sociální, rehabilitační i pracovní pro rodiny s postiženými dětmi a dospělé s postižením. Několik roků byl externím spolupracovníkem teplického Speciálně pedagogického centra a školním psychologem speciální školy Arkadie. Je zakládajícím členem Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí, kde také dostal dvakrát nejvyšší rodičovské ocenění Velký klíč k dětským srdcím. Stál rovněž u zrodu TJ zdravotně postižených Nola, kde působil v prvních letech Jako metodik a cvičitel plavání, lyžování a vodní turistiky. Založil tradici vodáckých putovních táborů pro děti zdravotně postižené a sociálně znevýhodněné a školil studenty pro tyto tábory.  Vedl více než dvě desítky těchto táborů na Lužnici a Berounce, v roce 1991 a 1992 vyjel s dětskými hendikepovanými vodáky a zkušeným týmem spolupracovníků na peřejnaté norské řeky. Výrazný nápis na bocích autobusu Water camp for disabled children from Czechoslovakia to Norway vyvolával v Norsku tehdy obrovské sympatie a solidaritu. Vzhledem k tomu, že jen velmi obtížně hledal lékaře pro další norská dobrodružství, přesněji řečeno, už žádného dalšího nenašel, vydal se s dětmi v letech 1994 a 1995 na řeky Rakouska a Slovinska. Zde vznikal i film Jiřího Dorazila a Zuzany Škrobové Máme na to, aneb báječná dobrodružství na suchu i na vodě, který získal několik ocenění, uvedla ho i ČT 2.

Vedle vodáckých aktivit organizoval i velice oblíbené běžkařské týdenní pobyty pro děti s hendikepem.  Na Kvildě prožil jako cvičitel týden nejen s nevidomými dětmi, ale i dvěma nevidomými cvičiteli, na Pradědu absolvoval cvičitelský kurs s tělesně postiženými závodníky z Rakouska, Polska, Československa. S jednonohým Michalem Starkem, tehdejším účastníkem kurzu, skvělým sjezdařem a cyklistickým mistrem světa v hodinovce, medailistou zimních i letních paralympijských her uskutečnil pak v Harrachově týdenní výcvik pro hendikepované děti na běžkách i na sjezdovkách. V osmdesátých letech přivedl vedle dětí tělesně postižených i nevidomé běžkaře do Krušných hor a s pomocí trenérů TJ Lokomotivy Teplice a členů Horské služby zorganizoval s dalšími nadšenci z NOLY a pražské školy pro nevidomé regulérní dětské závody. Nevidomá patnáctiletá dívenka, pozdější medailistka z běhu na 1500 m na paralympijských hrách v Barceloně, notně zaskočila svého vodiče svým svižným tempem.

Deset roků působil ve výboru Sekce dětské mozkové obrny při Československé a České lékařské společnosti. Hojně přednášel na republikových i mezinárodních konferencích Sekce dětské mozkové obrny, kde se scházeli rehabilitační odborníci, neurologové, pediatři, speciální pedagogové a posléze i rodiče postižených dětí.

V letech 1995 až 2012 provozoval samostatnou ordinaci klinického psychologa a organizoval kazuistické semináře pro klinické psychology v rámci celoživotního vzdělávání. Nepříliš často publikuje odborné texty, pro děti píše pohádky a pro kamarády povídky a příběhy z dobrodružných výprav.  Rád lyžuje, jezdí na motorce a na kole, s kamarády obešel po hranicích Česko pěšky i na běžkách a po desítky let zjara vyráží s přáteli na řeky alpských zemí, Slovenska a Balkánského poloostrova.

Na gymnáziu pracuje od roku 2014, poskytuje psychologickou péči studujícím, zaměstnancům školy i rodičům, občas přednáší studentům psychologickou tématiku, zejména k otázkám zvládání náročných životních situací, posilování odolnosti vůči zátěži. Na školním webu pravidelně informuje o aktuálních termínech psychologické péče. K návštěvě psychologa není třeba žádného doporučení. V krizových životních situacích je možno sjednat mimořádného setkání s psychologem, pouze telefonicky, tel. 722  588 364. Pracovna psychologa je v budově B, ve druhém poschodí, kabinet P.

Publikační činnost

1. Hadraba, Hybš, Novotný: Vodácký putovní tábor zdravotně postižených dětí, SI Praha 1988
2. Hadraba, Turišinová, Hybš: Metodický dopis: Vodní turistika zdravotně postižených dětí a mládeže. Český ústřední výbor ČSTV Praha 1990
3. Hadraba: Model práce v regionu, Rekreace a sport. Lyžařské a vodácké kurzy. Práce s rodiči postižených dětí. Školení vedoucích táborů. Práce s dobrovolníky.  In:
4. Svobodová, Hon, Doupovcová, Hadraba, Brežná, Děkanová, Kubíčová, Teplá: Model výchovné, vzdělávací a poradenské péče pro mládež a dospělé s tělesným a dalším postižením v rámci regionu. Grantový úkol MŠMT, Praha 1993
5. Hadraba: Pohled psychologa na problematiku zdravotně postiženého dítěte a jeho rodiny.  O některých zvláštnostech ve výchově zdravotně postižených dětí. Problematika dětských diabetiků a dalších, kteří užívají trvale léky. In: Kolektiv autorů: Na pomoc instruktorům prázdninových táborů pro zdravotně postižené děti. Svaz tělesně postižených v ČR, Praha 1994
6. Hadraba: K historii kursů pro rodiče postižených dětí. In:  II. Celostátním seminář o problematice zdravotně postižených dětí a mládeže, Klinika rehabilitačního lékařství, Albertov. Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Praha 1995
7. Hadraba: Pracovní uplatnění dětí s dětskou mozkovou obrnou. Pohybové aktivity tělesně postižených dětí. Od školení rodičů k psychorehabilitačním pobytům rodin s postiženými dětmi. In: Sborník příspěvků Na pomoc rodině s dítětem postiženým dětskou mozkovou obrnou, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Praha 1995
8. Hadraba: Nadané děti s DMO, In: Sborník příspěvků z konference Somatopedické společnosti: Speciální pedagogická diagnostika a intervence v péči o tělesně a zdravotně postižené, Praha 1997
9. Hadraba: Dlouhodobá psychologická pomoc rodině s postiženým dítětem: In. Výchovné poradenství. Zpravodaj institutu pedagogicko-psychologického poradenství 1997
10. Hadraba: Spolupráce rodičů postižených dětí, odborníků a dobrovolníků, Vodní turistika zdravotně postižených dětí, Běžecké lyžování zdravotně postižených dětí. In: Kolektiv autorů: Sport a rekreační aktivity zdravotně postižených dětí, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Praha 1998
11. Hadraba: Několik poznámek k praxi psychologické diagnostiky dětí s DMO. In: Jílková Irena, Šedivá Zoja, Hadraba Vojtěch: Využití psychodiagnostických metod u klientů se zdravotním postižením. Sborník odborných statí, Institut pedagogicko-psychologického poradenství České republiky 1999
12. Hadraba: Několik vět k nadačnímu fondu HELP. Moji učitelé. Políkenský vzdělávací institut. In: Hadraba Vojtěch a kolektiv: Život s hendikepem. Nadační fond HELP 2020

Pro děti a kamarády píše pohádky, povídky a vzpomínky z dobrodružných cest.

Hadraba: Moji učitelé - text o půlstoltí kariéry psychologa a hlavně o osobnostech, které ho významně ovlivnily.