Kdo byli českoslovenští dobrovolci

Vznik samostatného Československa v říjnu 1918 provázelo nemálo počátečních problémů. Jedním z nich byla i vojenská moc ve státě, neboť legie byly zatím ještě roztroušeny po všech frontách a na útvarech c. k. monarchie nebylo možno stavět. Na popud vlády a prezidenta byl zárodek čs. armády utvořen z dobrovolníků pražského 28. pluku, který už počátkem listopadu 1918 nastoupil cestu k osvobození našeho pohraničí. Cesta západní větve vedla přes Louny do Mostu, který byl obsazen 27. 11.1918, do Duchcova (3.12.), Oseku (4.12.) a odtud do Teplic, které byly obsazeny 7. 12. 1918 v 15.00 hodin.

Právě zde chtěla německá reprezentace ze všech sil uchovat "Deutschböhmen" a nemínila se podřídit nové vládě. Až vstup čs. delegace na radnici ve složení 3 důstojníci a 2 civilisté za asistence dobrovolců znamenal obrat. Po převzetí města byl jeho velitelem ustanoven hejtman 28. pražského pluku Bohuslav Barberka, jeho zástupci npor. Josef Javisko a por. Prokop. Výkonným velitelem teplické jednotky byl štábní rotmistr Stanislav Drtikol, pozdější známý stavební podnikatel na Teplicku. Za statečnost v polním tažení na Slovensko a Těšínsko, kterého se zúčastnil na jaře 1919, jej T. G. Masaryk vyznamenal Čs. válečným křížem jako jednoho z prvních občanů nově budovaného státu. ( Narodil se 7. 5. 1892 - zemřel 1968.)

Po osvobození Slovenska úkoly čs. dobrovolců k 31. 8. 1919 skončily. V té době byla dobudována řádná armáda, a tak většina z nich odešla do zálohy, vrátili se domů a založili své rodiny i existenci v osvobozeném pohraničí. Za první republiky se nadále sdružovali a teplická jednotka měla sídlo v českém Duchcově, kde měli i svou odbočku Národní střelecké gardy. V roce 1938 většina z nich musela pohraničí opustit, ale po válce se znovu vrátili, aby po boku legionářů i příslušníků II. odboje budovali nové pohraničí. Po roce 1948 byli jedni z prvních, k nimž se mocní obrátili zády - vždyť na Slovensku bojovali i proti Republice rad. Jako zázrakem však přetrvala ulice Čs. dobrovolců u teplického gymnázia, která jako jediná připomíná památku těch, kteří se tolik zasloužili o upevnění Československé republiky v severočeském pohraničí.

(podle novinového článku, Průboj, listopad 1992)

Označení českoslovenští dobrovolci se vztahovalo i na legionáře v Rusku.