Osoby a obsazení:

Martin Mühlfait - sólová kytara

Jeho prsty se po hmatníku kytary míhají rychlostí blížící se rychlosti světla. Proto bývá často srovnáván s Jimim Hendrixem. Jasnost zvuku jeho nástroje dává jeho sólům obzvlášť vyniknout. Uplatňuje se i jako zpěvák nejen díky zvonivému hlasu, ale i díky své fenomenální paměti na texty stovek písní. Více o této osbnosti zde.

Jan Vavrein - doprovodná kytara

Ano, opravdu se jmenuje Vavrein, byť je fanouškovské veřejnosti znám jako Vavros, Vavřucha, Vavreinočkin, Vavrenjan, Vávra, Vavák, Vavínek, Vavrašvili, Vavroscu či Honzík. Je opravdu těžké přijít mu na jméno. Svou černou fenderovku však ovládá s bravurou Johna Lennona. A co teprve jeho zpěv! Zvlášť když nechá zaznít svůj tenor saským přízvukem, přivádí fanynky do extáze. Další podrobnosti o jeho životě a díle najdete tady.

Jan Růžička - basová kytara

Kdo jednou slyšel tohoto muzikanta hrát, tvrdí, že basa tvrdí muziku. Tvrdý rock v jeho podání je potvrzením tohoto tvrzení. Jeho styl hraní silně připomíná „Geezera“ Butlera ze skupiny Black Sabbarth. Stejně jako on totiž upřednostňuje hraní blíže krku, takže zvuk je pak takový rozmáznutý a mohutný. Detailní životopis tohoto umělce je pro všechny jeho fanoušky k dispozici na tomto místě.

Jakub Doboš - bicí

Dobošovy perkuse to je v hudebním svtě pojem. Rytmus, který dokáže držet dlouhé minuty, ale i měnit, aby vystupňoval sílu skladby, to je prostě něco úžasného. Jestliže jsme rychlost ruky sólového kytaristy označili za téměř světelnou, tak pro kmitání Dobošových paliček už s Einsteinovou fyzikou nevystačíme. Jde o něco božského. Životní dráha tohoto bubenického kuzelníka je sepsána zde.

Historie skupiny

Hudební styl

V úvodu této hudební kritiky jsme uvedli, že Heki Hek je pop-rockové seskupení. Ano, obecně to lze tvrdit. Záběr Hekáčů je však mnohem širší. Nelze ovšem říci, že by se měnil v čase, jak to u jiných hudebních skupin bývá. Oni mají široký záběr pořád. Je jim blízká tvrdá muzika, takže ani s označením hard-rock nejsme mimo. Některé jejich výstřelky nás opravňují nazvat je punkáči. Jindy pohladí své mladé fanynky popíkem. Umí všechno.

Písně a jejich texty

Široký rozhled členů kapely se odráží v mnohotvárnosti témat jejich písní. Sympatické je, že se snaží na své posluchače působit i výchovně (např. "Ančo nechoď na disko.") i varovně ("Zadře se ti ložisko."). Není přitom nijak podstatné, zda jde o texty vlastní či převzaté - důležitý je výchovný aspekt. Zeměpisné znalosti posluchačů rozšiřují v Sandokanovi, ve Vlaštovce jsou informace ornitologické s v podtextu je i ochrana životního prostředí. Blízkost k biologickým tématům je znát i v písních Vzpomínka na fenu či Banánová šťáva. Hekáči se pouštějí i do kritiky - v písni Venku je hnusně se nebojí označit informace ze zpráv médií za vysloveně lživé. Odvaha jim tedy nechybí.

Festivaly a koncerty

Hekáči jsou stálicí české hudební scény už do roku 2007. Stále drží při sobě, složení se nemění. Přitom jsou stále mladí, takže je zde reálná šance, že délkou své aktivní kariéry překonají Katapult či Olympik.

Historii kapely zde rozhodně nemůžeme zachtit celou. Proto jen odkžeme na další kritické recenze (zde) a připomeňme aspoň, že nechybějí na žádném významém festivalu (např. Valy garden, Vánoční besídky, Odeesek forever, Rock na Můstku, Maturitní plesy...) či hudební scéně (Jazz club, Božák, Šanovská mušle...). Na závěr ještě připomeňme jejich famózní úspěch na festivalu v Roudníkách, kde jim předkapelu dělala skupina Modlanská skládka a kde výrazně zastínili Pštrosí sperma (viz facebook).

A teď vzhůru do KNAKu!