Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, zakladatelé Československa, nebyli jen státníci, ale také myslitelé, kteří věřili v hlubší smysl vzdělávání a jeho roli v demokratické společnosti. Založení republiky pro ně znamenalo nejen politický, ale i kulturní akt. Jejich představa vzdělaného národa byla založena na důvěře ve svobodné myšlení a osobní odpovědnost každého jednotlivce. Oba věděli, že svobodu i odpovědnost nelze od sebe oddělit – a v rámci svých studií společenských věd neustále pracovali s vědomím, kam jedno bez druhého může vést.

Masaryk věřil, že vzdělání má člověka vést nejen k poznání, ale především k pravdě a morálce. Jeho slavná slova o tom, že „výchova musí být vedena k tomu, aby člověk byl sám sobě cílem“, jsou připomínkou, že vzdělání má být základem vnitřní svobody. Škola, podle něj, nemá sloužit jen k předávání znalostí, ale k formování jedince, který se stává plnohodnotným občanem. Učitelé by měli vést studenty k tomu, aby byli odvážní, aby se nebáli samostatně myslet a jednat podle svého svědomí. U Masaryka nelze nevidět a neslyšet hluboký vliv Platónova učení.

Edvard Beneš dále rozvíjel Masarykovy ideály a kladl důraz na význam společenských věd. Ostatně byla to právě doba nastupujícího totalitního režimu, která jej nutila své studium vzít vážně. Věřil, že znalost historie, politiky a sociologie není jen výsadou odborníků, ale že právě tyto disciplíny formují naši schopnost porozumět světu kolem nás. Společenské vědy podle Beneše umožňují každému občanu pochopit principy demokracie a odpovědně je chránit. Učitelé pro něj měli být průvodci, kteří vedou studenty k pochopení světa, k uvědomění si jejich role ve společnosti a k tomu, aby se sami stali obhájci hodnot, na kterých republika stojí.

Oba pánová nám i dnes připomínají, že vzdělání není jen příprava na povolání, ale především cesta k osobní svobodě a odpovědnosti vůči společnosti, i když se dnes zdá, že někteří se nám snaží namluvit, že význam vzdělání spočívá v jeho využití na trhu práce. To je jistě podmínku nutná, ale nelze u ní zůstat.

Demokracie, jak oba státníci věděli, potřebuje mnohem více…

Mgr. Rostislav Gramskopf

***

Níže si dovolím připojit pár myšlenek, nad kterými se stojí za to zamyslet – a třeba se s druhými nad nimi pobavit:

• Masaryk ve svém přístupu k vzdělání zdůrazňoval, že „školství má nejen předávat znalosti, ale i vychovávat člověka – a to zejména člověka morálního, odpovědného a samostatného.” (Masaryk, Naše nynější krize)
• Masaryk považoval za důležité, aby stát podporoval vzdělávání a vědy, protože „věda a vzdělání činí člověka odpovědným občanem.” Masaryk tvrdil, že „jen vzdělaný národ může být národem svobodným“ (Ideály humanitní).
• Masaryk zdůrazňoval, že „úkolem demokracie je vychovat člověka, který se řídí svým svědomím a odpovědností vůči druhým.” (Světová revoluce).
• Edvard Beneš věřil, že společenské vědy jsou klíčem k pochopení a rozvoji demokracie. Jak sám uvedl, „jestliže má být demokracie opravdu demokracií, potřebuje nutně vzdělaného a kritického občana, který chápe základy společnosti a její fungování” (Beneš, Demokracie dnes a zítra).