Výpravu jsme zahájili zrychleným přesunem do Loun pomocí MHD. Po vystoupení u Žatecké brány nás pohltilo starobylé město Louny, jež se rozkládá na březích Ohře již od 13. století. Naše kroky mířily samozřejmě nejprve do muzea. Zde jsme se seznámili s pohnutou historií pražsko-duchcovské dráhy a dobové fotografie Karla Gozslera zobrazující počátky klubu českých turistů na Lounsku, na nás dýchly poklidnou atmosférou předválečné monarchie. Krátkým literárním kvízem jsme si na náměstí připomněli zdejší rodáky Vrchlického a Biebla a po krátkém pokochání se štíhlými liniemi chrámu sv. Mikuláše od Benedikta Rejta a Kamila Hilberta, jsme vyrazili po červené vstříc dobrodružství. 

Cesta nás vedla jarní krajinou, po pravé ruce se zvedaly kužely Českého Středohoří a po levé náhorní plošiny Džbánu. Nad poli trylkovali skřivani, slunce svítilo a naše pohorky polykaly kilometry jak Takeru Kobajaši hotdogy na soutěži jedlíků. Naší první zastávkou byl Nový Hrad v Jimlíně, pozdně gotický hrad přestavený na raně renesanční zámek nám poskytl vítanou příležitost k odpočinku a historickým výkladů o jeho četných majitelích, mezi nimiž nechyběli ani tepličtí Clary-Aldringenové. 

Poté se terén začal zvedat a my vystoupali mezi na náhorní plošinu pahorkatiny Džbán, prosloulou svými chmelnicemi a dobře známou destinací chmelových brigád našeho gymnázia v dobách reálného socialismu. Kličkováním mezi tyčemi jsme nakonec dospěli k městysu Ročov, cíli naší cesty. Unavené nohy a zbytky těl jsme složili v hospodě U Tomáška a po vydatné večeři se natáhli v domku č. p. 2 na náměstí (který nám laskavě poskytl kamarád Bedřich) k zaslouženému odpočinku.

Ráno bylo kalné, z nebe hustě pršelo a ročovské lesy a chmelnice halila hustá mlha. Pravého turistu ovšem počasí nezaskočí a tak jsme natáhli pláštěnky a vydali se směrem k nádraží v Solopyskách, odkud nás vlak odvez zase zpátky domů.

Turistice zdar a příště zase na shledanou. 

Mgr. Lubomír Tanzmann