Gymnázium
	Teplice

Gymnázium
Teplice

Co se děje v Literárním kroužku

21.06.2018 16 RNDr. Zdeněk Bergman

Co se děje v Literárním kroužku

7. a 14. června 2018 se na Literárním kroužku probíraly knižní žánry. Každý psal text v žánru, který si na předchozí hodině vylosoval; po četbě textu jsme společně hádali, o jaký se jedná. Žánry, ze kterých se losovalo, byly:

historický román, horror, thriller, detektivka, fantasy, sci-fi, dívčí román, román pro ženy, pohádka, kniha o zdravém životním stylu a konspirační teorie. Ze všech velmi povedených prací bych vám ukázala následující:

 

Studený rypák na mém čele mě s tuhnutím probudil. Odstrčila jsem velké prase ze svého výhledu a snažila se zaostřit na koruny vysokých stromů. V uších mi zněl zpěv ptáků obývajících celý les. Prase začalo napadat mé nohy. Vstala jsem, až když se mu podařilo rozvázat a ukradnout mou polorozpadlou botu. "Jedeš!" okřikla jsem utíkající prase, které se pod svou váhou sotva drželo na nohou.

 Včera narychlo postavený tábor přečkal noc. Trojnožka s kotlíkem se silou vůle držela a vak se zásobami, lehce poškrábaný od vedlurek, visel na stromě. Nasadila jsem si klobouk a pomocí náramku jsem rozdělala oheň. Přestože většina obyvatel lesa nesouhlasila se smícháním moderní technologie a přírodní silou, my žoldáci jsme to vítali s nadšením. Babz začal očuchávat vak, který jsem shodila ze stromu. Jedním mávnutím ruky jsem ho odehnala, na což mi odpověděl uraženým kvičením. Místo jednoho žoldu jsem dostala tohle prase, uvítala bych spíš peníze, ale statek, ze kterého jsem vyháněla krompacha, byl natolik zničený, že mi prase stačilo.  Tohle enormně veliké prase, podporované v růstu silou lesa, už dosahovalo tří čtvrtin mé velikosti, což na prasata, které pamatuji, není normální. Byla škoda ho sníst, a proto jsem ho přijala za dobrovolnou zátěž.  Dělili jsme se spolu o porci ovesné kaše, zatímco jsem zašívala, časem poznamenaný klobouk. Víc jsem nepotřebovala, na vzhled jsem nedbala, protože mým jediným společníkem bylo prase a zákazníci pochybní obyvatelé lesa. Polila jsem oheň vodou z čutory, sbalila vak, a s Babzem po boku jsem pokračovala do města Ve Středu, ve kterém bylo vždy co dělat a za lepší prachy.

-Anna Benešová, fantasy

Stála jsem ve výtahu a v duchu děkovala Bohu, že tam jsou zrcadla. Jako každé pondělí jsem zaspala a ranní mobilizace proběhla v takové rychlosti, že jsem dočista zapomněla, jak strašně mé zrzavé kudrliny vypadají, když si je přeležím.

O nevzhledném afru na své hlavě jsem se dozvěděla až při úprku přízemím z přitroublého pohledu recepčního. Fajn, možná jsem vypadala, jako bych měla do účesu zamotanou kočku, ale to mu snad nedává právo mě očumovat!

Každopádně, ve výtahu jsem vlasy konečně víceméně dostala pod kontrolu. Ještě jsem si poupravila rtěnku a sehnula se na zem pro kávy, které jsem nesla kolegům z oddělení, když v tu výtah zastavil ve třetím patře. Tak tak jsem udržela rovnováhu. Marně. Dveře se s cinknutím otevřely a v následující vteřině do mě vrazil vysoký muž ve smokingu a má káva přistála na jeho dokonale bílé košili. Oba jsme šokovaně zírali na rozšiřující se hnědou skvrnu. Cink!

Naštvaně jsem se nadechla. Ani nápad, abych přiznala vinu. Neudělala jsem nic špatně, normálně jsem stála ve výtahu a ten chlap do mě regulérně vrazil! „Koukáte se někdy před sebe?“

„Omlouvám se,“ to mě odzbrojilo. Fakt jsem čekala, že mi minimálně vynadá do nešiky a byla jsem připravená se bránit. A on se… omluvil? Uvědomila jsem si, že pořád ještě zírám na flek na jeho košili. V těch místech téměř zprůsvitněla a lepila se mu na hrudník.

On si však mé mlčení nejspíš vyložil, jakože jsem pořád naštvaná, a pokračoval: „Vynahradím vám to.“ Vzhlédla jsem. Bože, ty oči, pomyslela jsem si zasněně. „Co kdybyste se mnou zítra zašla na kafe?“

Omámeně jsem přikývla.

„Takže, zítra v pět… v tomhle výtahu?“ navrhl s úsměvem. Jak sladké.

„Dobře,“ vymáčkla jsem ze sebe a dívala se za ním, jak v pátém patře vystupuje. Dneska v noci asi neusnu!

-Eliška Mikešová, román pro ženy

Jacob si nikdy nepotrpěl na tyhle novinky, které přišly společně se zlepšováním lidí. Jen, co se do nich začali vsazovat elektronické součástky, lidé si kladli stále větší a větší nároky. Když už dostávají speciální žaludek fungující jako filtr, nemůžou dostat i nové hlasivky? Vždyť přece jejich milované děťátko musí být dokonalé.

Nesnášel tu přirozenou dokonalost, kterou dostal, ještě když byl malý kluk. Jeho rodiče mermomocí chtěli chytrého chlapce, takže si odnesl skoro celý přeoperovaný mozek, ze kterého teď byl spíš malý počítač. Stejně tak si přáli vysokého chlapce. Žádný problém, jen mu stačí do nohou vpíchnout látku, která urychluje růst kostí. Rozšíří se po celém těle a při dobrém jídle může mít až necelé dva metry.

Rodiče z něj sice byli naprosto uneseni, ale on sám sebe jako tělesnou stránku nenáviděl. Nesnášel všechnu tu dokonalost, všechna ta privilegia, která Centristé měli na rozdíl od jejich čistých lidských spoluobčanů. Nehledě na to, že všichni jeho kamarádi byli Centristé, on nesdílel jejich nenávist vůči Excentristům Vždyť oni nemohli za to, že nebyli vybráni na to, aby mohli své dítě nechat vylepšit a dosáhnout tím skoro dokonalého a hlavně dlouhého života.

-Adrinana Köchrtová, sci-fi (zkráceno)

Tereza Šišková, 7.A

Zpět na: Zprávy

Fotogalerie

Projektový den 26. června 2018

Projektový den 26. června 2018

47 fotek

V úterý 26. června 2018 proběhl v prostorách školy a přilehlých parcích tradiční projektový den. Žáci si mohli vybrat ze 16 aktivit. Velký zájem byl již tradičně o fotbal, zumbu, beach volejbal,…

Mgr. Alena Vacková
27.06.2018 11:50

Všechny galerie

Partneři a sponzoři

© 2014 Gymnázium Teplice. Vytvořeno službou eSchool.cz