Po náročném, vyčerpávajícím a hlavně nekonečném nočním přesunu z Teplic na Slovensko nás zastihly první paprsky vycházejícího slunce v dolině Váhu kdesi u Trenčína. Uháněli jsme probouzející se krajinou, minuli Žilinu, Ružomberok a Poprad, když pneumatiky našeho autokaru konečně zaskřípěly na písku Slovenského ráje. 

Vydali jsme se teď už pěšky údolím Hornádu. Cesta se klikatila kaňonem řeky, stoupala nahoru a dolů, po kluzkých vápencových skalách,  visutých mostech a feratách - moc jsme si to užili. Po nasycení našich těl jsme se vyrazili za duchovní potravou, o kterou se postaraly památky UNESCO - kostel v Žehře a Levoča. Poté, co jsme ukonejšili i kulturní potřeby, složili jsme kosti v kempu v Tatranské Lomnici v očekávání dalších dobrodružství. 

L. Tanzmann