Husovská komise

V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění[2] však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve.[3] Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie (nauka o církvi) je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. (wikipedie)

Církev v rozkladu

Nechtěl pobuřovat ani vyvolat revoltu. Zaujalo ho učení anglického filosofa Jana Viklefa a neviděl na něm nic špatného. Církev sama dobře věděla, že urgentně potřebuje nějakou reformu. O nejvyšší pozici se hádali hned tři papežové a člověk ani nemusel umět číst a psát, aby mu došlo, že v celé instituci panuje, slušně řečeno, chaos. (dotyk)

Celebrita své doby

Po jedno volební období byl rektorem na Karlově Univerzitě. V té době to fungovalo trošku jinak než dnes. Rektoři se volili na jedno období, bylo dlouhé půl roku. A právě za rektorování mistra Jana Husa byl vydán Dekret kutnohorský. Vydal ho Václav IV. Dekret změnil poměr hlasů na Karlově Univerzitě.

Jan Hus ve svém díle De ecclesia říká, že hlavou církve není papež, ale sám Ježíš Kristus. Na jedné straně by tak vyřešil tehdejší papežské schizma, ale samozřejmě se to nelíbilo církevním hodnostářům. Výsledkem bylo, že se arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka stal jedním z jeho doslova fanatických odpůrců. (rozhlas)