Cílem cesty byl cisterciácký ženský klášter Marienthal, který si od svého založení českou královnou Kunhutou roku 1234 dodnes zachoval životnost (pravděpodobně nejdelší nepřetržitý provoz na území celého Německa) a kde se řádové sestry starají vedle jiného (hospodaří na polnostech, v lesích atd.) o unikátní klášterní knihovnu, jejíž fond má časté vazby k Čechám, k našemu Oseku, Plasům. Mluví se zde německy, okolí je luterské, klášter je v Lužici, ztracené politicky roku 1635, přesto však až do konce 18. století byli čeští králové patrony místních katolických farností a klášterů. A tak se v zemi trabantů, sílícího AFD, akribicky pěstěných předzahrádek a trávníků, na řece Nise, nové, Stalinem posunuté polské hranici Polska setkáváme s obrazy a sochami Nepomuka a ostatky římských mučedníků z církevních počátků.PS: Klášterní kostel je vyzdoben v podobném stylu jako naše Beuronská kaple podobný  

Mgr. Martin Rak