Obdivovali jsme krásy "města sta věží", zkoumali budyšínskou šikmou věž na Bohate hase, náhodně se setkali s místními studenty lužickosrbského gymnázia, zatímco jsme si procházeli krásnou Katedrálu sv. Petra s vnitřním plotem, který slouží k rozddělení ohromného prostoru na evangelickou a katolickou část.  

Nezapomněli jsme se pokochat pohledem na nábřeží Sprévy z hradeb Ortenburgu, ani navštívit Serbski muzej, kde nás přivítala velmi příjemná Lužická Srbka, takže jsme měli další možnost si poslechnout mateřský jazyk původního zdejšího národa. V muzeu jsme se individuálně s českým audioprůvodcem seznámili s veškerou tematikou spojenou s tímto nejmenším slovanským národem, podívali jsme se na postup výroby tradičních kraslic, prohlédli si kroje, přečetli si něco o historii a osobnostech Lužických Srbů, ale také poslechli mírně avantgardní písně dětí s ekologickým podtextem upozorňujícím na problematiku těžby uhlí v Lužici. 

Právě na těžební minulost i současnost jsme se zaměřili při následné prohlídce Parku bludných balvanů u obce Wochozy (Nochten), kde je rozsáhlý povrchový hnědouhelný důl,  elektrárna, ale zároveň ukázka rekultivace přírody po vytěžení oblasti. Park nám nabídl možnost odpočinku při procházce po mnoha stezkách mezi geologickými skvosty, jež sem doputovaly na ledovci ze Skandinávie během poslední doby ledové.  Někteří zdolali místní "stonehenge", jiní relaxovali na travnatých plochách,  další se osvěžili při vodních hrátkách. Absurdně dokreslovala panorama tohoto svěžího parku silueta nedalekých kouřících komínů elektrárny. 

Spokojeni s exkurzí po všech stránkách jsme se ve večerních hodinách navrátili domů. 

Mgr. Jitka Polívková