Co člověku život přináší, jak tomu čelí v různých dobách, místech a za jakých okolností. A co z toho plyne? Má to vše smysl? Platí pro určité děje, jevy obecná předloha, ideální model? Mohu soudit svět jiných kultur? Snad můžeme říct, že filmový festival přináší víc otázek než jasných odpovědí, protože jde o filmové umění. A umění má jeden hlavní cíl, hledání smyslu našeho bytí. Takto obecně bych shrnul, co naši žáci mohli zažít na 34.filmovém festivalu v Cottbusu - https://www.filmfestivalcottbus.de/en/ , kam jsou zváni pravidelně již osm let. Celkem jsme ve 3 dnech viděli 9 filmových snímků, měli možnost si pohovořit s českými tvůrci filmu o Kafkovi – Známý neznámý, stejně jako s litevským režisérem Miškinisem o jeho fresce sociálního prostředí postsovětského litevského města v raných 90. letech. Dvě žákyně – Natálie Čečerlová a Lenka Dvořáková měly svůj vlastní filmový program, protože měly funkci tzv. studentské jury, která hlasovala o nejlepších filmech z pohledu mládeže a domů jely o dva později. Co mne nepřestane mile udivovat, a i paradoxně trápit zároveň, je různorodost kultur – filmových škol, způsobu předávání myšlenek, jazyka, zachytávání motivů, použití humoru. Téměř vždy zde na festivalu dochází k rozličným reakcím na filmy, vyvolaným jinými školami života uvnitř jednotlivých  evropských států. Například Mádlův letní hit Vlny místní bezpodmínečně dojal k slzám. Co si však o něm může pomyslet trochu poučenější český divák? Pokud ale zůstává hledání, otázka, je vše právě v pořádku. Děkujeme organizátorům filmového festivalu – Charlottě Kühn a programovému řediteli festivalu Berndu Buderovi a také instituci Kulturforum für Osteuropa za jejich péči o nás.

Mgr. Martin Rak