Každoroční exkurze dějepisné nadskupiny se letos odehrála v kulisách Starého a Nového Města pražského. V sobotu ráno jsme vyrazili přeplněným vlakem EC do metropole českého království a po lehce nepohodlné cestě v oddělení pro jízdní kola mezinárodního rychlíku jsme vpadli na Wilsonovo nádraží.

Jelikož jsme se po vzoru svatého Františka z Asissi rozhodli pro cestu pokory a almužny domluvili jsme si nocleh na podlaze jedné ze tříd Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici, kam zamířili naše první kroky složit bagáž, jíž jsme byli obtížení. Sobotní program byl určen Starému Městu, kam jsme se vydali přes Františkánskou zahradu a chrám Panny Marie Sněžné na Můstku. Po bývalé Ferdinandově třídě jsme dospěli k řece a vydali se k pražskému mostu. Další zastávka bylo Křižovnické náměstí a barokní perla J. B. Matheye kostel Sv. Františka Serafínského, pak následovalo Klementinum a Staroměstský rynek. Zde jsme se zdrželi drahnou chvíli při vzpomínkách na staroměstskou exekuci, výkladem o Mariánském sloupu, Týnském chrámu a Šalounově pomníku. Pak v rychlém sledu následoval chrám sv. Ducha, Španělská synagoga, kostel sv. Haštala, foglarovská Řásnovka a Anežský klášter. Zlatým hřebem pak byla návštěva nově otevřeného armádního muzea na Vítkově.

Když se slunce sklánělo k obzoru, doputovali jsme zpět k našemu nocležišti na Akademickém gymnáziu, kde jsme se těšili z pohostinnosti dr. Tomáše Raji, zástupce ředitele. Zabalili jsme se do dek a spacáků a za chvíli se již ztemnělou učebnou matematiky neslo pravidelné oddechování spáčů.

Nedělní ráno nás již zastihlo na Dobytčím trhu při líčení první pražské defenestrace, následovala faustiáda a emauzský klášter Na Slovanech. Jak slunce stoupalo, stoupali jsme i my ulicemi Nového Města k staroslavnému Vyšehradu. Po zastávkách u sv. Kateřiny, sv. Apolináře a Panny Marii Na Slupi jsme konečně dospěli na Slavín. Zde nás ovanul dech staletí a zastihlo poledne. Za vyzvánění zvonů kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla jsme si to zvolna zamířili k metru a z hlavního nádraží zase zpět do náručí našich hor.

Tak zas za rok…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mgr. Lubomír Tanzmann