V Teplické kosmické kanceláři jsme si řekli, že se na to půjdeme podívat. Ne, raketu nám nikdo nepůjčil, ale matematika je zadarmo. Podívali jsme se na zdánlivou úhlovou velikost Země (tedy jak moc velký kus oblohy zabírá) z různých koutů sluneční soustavy. A výsledky? Naše planeta se chová jako ta nejlepší kamarádka, která čím dál jste, tím víc se zmenšuje, až z ní nakonec zbude jen nevtipná tečka.

1. Z Měsíce: "Konečně se na tebe vejdu do oka"

Vzdálenost: cca 384 400 km

Kdybyste stáli na měsíčním povrchu a ohlédli se zpět na Zemi, čekala by vás podívaná, kvůli které byste zapomněli dýchat (tedy pokud byste zrovna neměli skafandr). Země je od Měsíce vidět pod úhlem asi 1,9°.

To je zhruba čtyřikrát větší, než vidíme úplněk my tady ze Země. Z Měsíce by vám Země zakryla zhruba tolik místa na obloze, jako když natáhnete ruku a kouknete se na svůj palec. Není to sice "táhne se od obzoru k obzoru", ale je to zatraceně dominantní objekt. Navíc je čtyřikrát větší než Měsíc v našem nebi, svítí modře a pořád se točí – což je docela fajn vyhlídka, když zrovna nemáte co dělat.

Slovní shrnutí pro fyziky i básníky:
Z Měsíce je Země jako to největší kolečko salámu v regálu. Vidíte ho skvěle, táhne vám z něj domov, ale nedosáhnete na něj.

2. Z Marsu: "No jo, už jsem jen taková větší hvězda"

Vzdálenost: průměrně cca 225 milionů km (záleží na tom, kdo zrovna koho předjíždí na oběžné dráze)

Pokud se jednoho dne stanete prvními pozemšťany na rudé planetě a ohlédnete se zpět, čeká vás mírné zklamání. Země tam svítí pěkně, ale už je to taková… no… taková ta jasnější tečka. Její zdánlivá velikost se pohybuje v rozmezí od 0,3 do 0,01 stupně v závislosti na tom, zda jsme na stejné straně Slunce jako Mars, nebo na opačné.

Když je nejblíž, vypadá Země zhruba jako Venuše z naší oblohy – nepoznáte na ní žádné detaily, ale víte, že je to něco výjimečného. Když je nejdál, je to už jen drobný flíček nerozeznatelný od ostatních hvězd.

Slovní shrnutí pro fyziky i básníky:
Z Marsu je Země tak akorát na to, abyste si řekli: "Jo, tam jsem zapomněl nabíječku." Zkrátka už je to daleko. Mávat můžete, ale nikdo vás neuvidí.

3. Ze Saturnu: "Kdepak jste, lidi?!"

Vzdálenost: průměrně cca 1,4 miliardy km

Tady to začíná být vážné. Pokud byste se kochali pohledem na prstence Saturnu (což je mimochodem největší poutač sluneční soustavy) a chtěli najít na obloze svůj domov, budete potřebovat pořádný dalekohled. Anebo hodně dobré oči a přesnou adresu.

Země je ze Saturnu vidět pod úhlem přibližně 0,0006 stupně. To je tak malinkaté, že pokud byste natáhli ruku a podívali se na vlas, který držíte mezi prsty, je to pořád větší než Země na obloze Saturnu. Ze Saturnu není naše planeta "planeta", je to jen jedna z bezpočtu teček světla. Aby toho nebylo málo, často se schovává i za záři Saturnových prstenců.

Slovní shrnutí pro fyziky i básníky:
Ze Saturnu je Země jako ten ztracený kontakt z mobilu, který vypadl při cestě autem. Víte, že někde tam dole musí být, ale najít ho? To dá fušku.

A proč to vlastně řešíme?

Když se podíváte na tahle čísla, zjistíte jednu zásadní věc: vesmír je fakt velký. A my jsme na tom s naší domovskou adresou docela skromně. Z Měsíce jsme velká modrá koule, z Marsu jsme "hele, tamhle to svítí" a ze Saturnu jsme v podstatě jenom podezření.

Takže až se příště pohádáte o tom, kdo má větší problém na druhém konci chodby, vzpomeňte si, že ze Saturnu byste se na tu hádku ani nevešli do jediného pixelu. A to už je fakt úleva, ne?