Na začátku března jsme obdrželi zadání soutěžní úlohy. Tentokrát bylo úkolem postavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu 90 sekund samostatně, bez jakékoliv další pomoci, sebral co nejvíce pingpongových míčků ze soutěžní plochy a přemístil je na hrací hřiště soupeřícího robota.

Letošní přípravu narušilo velké množství dalších akcí, kterých se členové týmu během března a dubna zúčastnili. V provizorních podmínkách jsme po odpoledních ladili našeho robota. Zhruba týden před soutěží už jsme chtěli účast odpískat, ale nakonec jsme se kousli a mohutným finišem zdárně dokončili konkurenceschopného robota. Výrazná konstrukční vylepšení jsme provedli jen pár hodin před soutěží. Noc před kláním jsme strávili ve škole. Nakonec jsme mohli zhruba v jednu hodinu ráno spokojeně usnout v prostorách učebny č. 43. A ráno jsme vyrazili na cestu do Prahy. Testování na soutěžním místě bylo tentokrát kratší.

V konkurenci téměř 40 týmů jsme si po třech kvalifikačních jízdách zajistili 6. místo a suverénní postup do vyřazovací části. Do prvního kola vyřazovací části jsme vstupovali v roli favorita, ale náš soupeř nás přelstil a poslal nás do oprav. Tam jsme uspěli a pomalu směřovali k velkému úspěchu. Bohužel nás těsně před vstupem do bojů o medailové pozice zastavily drobné technické problémy a druhá porážka nás poslala na konečné 9. místo.

Podařilo se nám vylepšit loňský výsledek a opět jsme se posunuli o velký kus dopředu. Tým byl tvořen Danielem Kulichem, Vojtěchem Kolenatým (oba 4.A) a Víťou Spálou (3.A). Všem jmenovaným děkuji za jejich nasazení a smekám před nimi pomyslný klobouk. Bylo mi ctí být součástí tohoto skvělého týmu.

Mgr. Pavel Sokol