Hlavní změny, které Hus zavedl nebo podpořil:

• Diakritická znaménka – Hus (nebo jeho spolupracovníci) začal používat tečky nad písmeny pro označení délek (např. á, é), později se vyvinuly v čárky.
• Spřežky nahrazené jedním písmenem – Místo spřežek (např. cz, sz) začal prosazovat jednodušší zápis (č, š, ž), což zjednodušilo čtení a psaní.
• Důraz na srozumitelnost – Hus upravoval pravopis tak, aby lépe odpovídal výslovnosti, což pomohlo šíření literatury mezi lidmi.

Dědictví Husova pravopisu

Husovy reformy položily základy moderního českého pravopisu. Jeho systém diakritiky převzal později Jan Blahoslav a definitivně zavedl Jan Amos Komenský. Dnes je diakritický pravopis jednou z charakteristik češtiny.

Hus tak neovlivnil jen náboženství, ale i podobu českého jazyka. Díky němu má čeština jasná pravidla pro zápis hlásek, která ji odlišují od jiných slovanských jazyků.

Český diakritický systém (zejména háčky a čárky) inspiroval několik dalších jazyků, ačkoli ne všechny jej převzaly přímo z češtiny. Zde jsou nejzajímavější příklady:

1. Slované: Háčkování a čárkování

Slovenština – Převzala český diakritický systém téměř beze změn (např. č, š, ž, á, é).

Slovinština a chorvatština – Používají háčky (např. č, š, ž), ale vycházejí spíš z obecné slovanské tradice než přímo z českého vzoru.

Lužická srbština (menšinový jazyk v Německu) – Také používá háčky (č, š, ž), částečně pod vlivem češtiny.

2. Esperanto – Zavedlo háčky (ĉ, ĝ, ĥ, ĵ, ŝ), jejichž autor, Ludvík Lazar Zamenhof, se částečně inspiroval slovanskými jazyky včetně češtiny.

Proč čeština neovlivnila více jazyků?

Český diakritický systém byl revoluční, ale šířil se hlavně v rámci středoevropského kulturního prostoru. Většina jazyků měla vlastní tradice (např. němčina používá přehlasovaná písmena ä, ö, ü, angličtina zase nemá diakritiku skoro vůbec).