Ten se se na bojištích objevuje v první polovině 15. století.. Moždíř se uplatnil v dělostřelectvu při obléhání Cařihradu r.1453 a byl pak napodobován v evropských armádách jako dělo velké ráže (40 – 75cm) s masivní krátkou hlavní. Lafeta moždíře byla pevná, stabilní, bez kol. Střílel s elevací nad 450 a střely, většinou granáty plněné prachem dopadaly na cíl téměř svisle. Takový způsob střelby našel uplatnění především při obléhání měst a pevností.

Husité použili moždíře ještě dříve - jednak při již zmíněném obléhání měst či hradů, ale také při střelbě do jezdeckého houfu. Jde o poměrně těžkou zbraň, kterou bylo nutné přepravovat na voze. Její přesnost sice nebyla valná, ale její pyrotechnický efekt dovedl nepřítele dost vyděsit.