Pamětní deska obětem fašismu v budově Gymnázia

Již čtvrtý rok chodím do školy kolem pamětní desky z mramoru s nápisem: "Naše oběti v boji za osvobození 1939-1945." Začátkem června 1988 se pod deskou objevila kytice karafiátů. Zajímalo mě, kdo si asi vzpomněl na své profesory a spolužáky. Dozvěděla jsem se, že to byli spolužáci Antonína Zimmera a Pavla Kohna, kteří se v Teplicích sešli, aby vzpomněli 55. výročí od maturit na tehdejší obchodní akademii v Teplicích - Šanově. Dala jsem se tedy do pátrání po dalších podrobnostech a osudech obětí na pamětní desce. Nešlo všechno hladce, jak jsem si představovala, ale jsem ráda, že se mi podařilo alespoň zčásti vypracovat úkol a tím přispět k objasnění osudů uvedených obětí.

Umístění pamětní desky

O tom, jak se dostala vzpomínková deska studentů obchodní akademie do budovy gymnázia, mi zasvěceně vyprávěl žák obchodní akademie a potom i její profesor ing. Josef Neumann: "Po Mnichovském diktátu jsme se snažili přestěhovat obchodní akademii (dále jen OA) do jiného města, v úvahu přicházela Roudnice a Louny. Přestěhování OA se uskutečnilo do Loun. Za okupace byla v budově školy na Metelkově náměstí v Trnovanech umístěna kasárna německé armády, takže jsme ji po válce našli silně poškozenou. Ještě v uniformě poručíka čs. armády jsem se vrátil do Teplic a zahájil činnost na obnově naší školy. Předpokládal jsem, že se vrátíme znovu do bývalého působiště školy na Metelkově náměstí, ale nepochodil jsem. Po zajištění sbírek v německé obchodní akademii v ulici U Nových lázní a sbírek gymnázia přišel jsem do bývalé německé reálky v Lesnické ulici, nyní Čs. dobrovolců (za okupace rovněž obsazené německou armádou). Prvního září 1945 jsme jako první škola na severu mohli začít s vyučováním.

Zahájil jsem přípravu vzpomínkové desky se jmény profesorů a žáků obchodní akademie, kteří se stali oběťmi okupace. Byla dokončena v roce 1946 a upevněna teplickým kameníkem nad schodiště do budovy. České gymnázium bylo připravováno již v roce 1938, a to v Lípové ulici, kde také zahájilo v roce 1945. Po létech, kdy bylo obchodní školství omezováno, byla obchodní akademie, později vyšší hospodářská škola, přemístěna do Havlíčkových sadů, kde sídlí do dnešní doby. Deska však zůstala v dnešním gymnáziu."

Biografie jmenovaných osob

Profesorka Adéla Eisnerová. V Teplicích na obchodní akademii působila od roku 1925. Byla to žena vzácné povahy, vyučovala filologii, to znamená češtinu, němčinu a francouzštinu. Mimo své zaměstnání byla členkou Dělnické akademie a spolu s ostatními kolegy W. Jankovcem, ing. Ludmilou Jankovcovou, Jarmilou Faustusovou přednášeli českému obyvatelstvu na okrese. V roce 1938 byla přeložena do Kolína a později ze školství propuštěna. Pracovala jako pomocná dělnice v zahradnictví někde na předměstí Prahy. Nacističtí okupanti jí nařídili nosit Davidovu žlutou hvězdu s nápisem Jude. Přesto se nebála sejít se se svými žáky, maturitním ročníkem 1932. Vícekrát ji nespatřili, byla odsunuta s některým z tisíců transportů do koncentračního tábora a zahynula v jednom z nejhroznějších těchto zařízení v Majdanku. V třídní kronice OA Teplice 1936-1938 a Louny 1938-1940 na ni vzpomíná Jiří Padevít: "Naše francouzštinářka byla k nám náročná, nikomu nic neodpustila, byla však spravedlivá, a i když se některý ze studentů dostal do potíží se zvládnutím látky, udělala z hlediska výuky maximum, aby nemusel ročník opakovat. Znala dobře tehdejší poměry a věděla, že pro některé rodiče by to bylo značně neúnosné. Naše francouzštinářka zůstane v trvalé vzpomínce nás všech." Její kolegyně ing. Ludmila Jankovcová vzpomíná ještě v roce 1988: "Byla to neobyčejně čestná žena, byla ještě o prázdninách v roce 1938 ve Francii, přátelé ji varovali, aby se domů nevracela a zůstala v přátelské zemi, ale její víra v demokracii, naši obranu proti nacismu jí to nedovolovala."

Profesor Wolfgang Jankovec. Narodil se v Plzni 10. října 1896, maturoval na plzeňské OA a pokračoval na pražské Technice ve studiu obchodních věd. Po vzniku první republiky začal učit na plzeňské OA, brzy však odešel jako profesor OA do Košic, kde se v roce 1921 oženil s kolegyní ing. Ludmilou Stračovskou. V roce 1923 nastoupil na OA v Teplicích - Šanově spolu s manželkou. Oba patřili k významným členům profesorského sboru, kteří vynikali osvětovou činností pro širokou veřejnost na Teplicku. Zejména profesor W. Jankovec jako předseda Dělnické akademie vykonal na tomto poli velmi záslužnou práci. Přes výtečnou kvalifikaci odešli v roce 1930 oba manželé do Prahy, vyučovali na OA na Smíchově, Karlíně až do roku 1938, kdy za restrikce státních zaměstnanců byla ing. Ludmila Jankovcová propuštěna. Její manžel byl za svou uvědomovací činnost v Petičním výboru Věrni zůstaneme dne 10. prosince 1941 zatčen. Prodělal gestapácké výslechy na Pankráci a na Kladně, procházel "zavšivenými hladomornami" ve Vratislavi, Golnově, Štětíně, Berlíně, Zhořelci a konečně 23. října 1944 byl odsouzen k smrti a za 58 dní - 20. prosince téhož roku - popraven. V deníku Právo lidu ze dne 20. prosince 1945 J. M. vzpomíná: "V odboji pracoval pod krycím jménem Havelka, přátelé mu říkali VUK, což je v srbském překladu Wolfgang. Do jeho rukou jsme skládali slib, který byl jím stanoven: "Při památce prezidenta Osvoboditele TGM a na svou čest slibuji, že vykonám pro osvobození republiky Československé vše, co mi bude uloženo, ze všech sil, nikoho neprozradím..."

František Bedrna. Narodil se 13. ledna 1907 v Teplicích, kde byl jeho otec učitelem. Maturoval v roce 1926 na OA v Teplicích - Šanově. Marně jsem sháněla zprávy o jeho osudech a tak vím jen z vyprávění profesora ing. Neumanna, že přijel v roce 1938 do Teplic, aby pomáhal při řešení vyklizování území, jako policejní úředník. Byl zatčen a později také popraven.

Ing. Karel Hladeček. Narodil se 13. března 1908 v Mostě, kde bydlil v Pontazumově ulici a odkud také denně dojížděl do OA v Teplicích - Šanově. Studoval s vyznamenáním a maturoval v roce 1927. Vysokou školu obchodní absolvoval v roce 1932 a přijal místo profesora OA v Kolíně, kde se také zapojil do ilegální práce v Petičním výboru Věrni zůstaneme. Tuto činnost zaplatil životem a byl německým soudem odsouzen k smrti a popraven.

Věra Hynková. Narodila se 25. ledna 1915 v Praze, její rodiče byli oba učitelé a po první světové válce se přestěhovali do Teplic. Věra navštěvovala obecnou a měšťanskou školu v Teplicích a v roce 1929 se Hynkovi přestěhovali do Cukmantlu, dnešní Pozorky. Po mobilizaci v září 1938 se stěhovali do Prahy. Věra Hynková nastoupila ke studiu OA v roce 1929 a zakončila je maturitou v roce 1933 a pokračovala ve studiu na Vysoké škole obchodní v Praze. Zapojila se ještě intenzivněji do politického života. Vstoupila do studentské frakce, zkráceně zvané KOSTUFRA, která ji vyslala do Svazu československého studentstva. Jako delegátka této organice se zúčastnila obou mezinárodních studentských kongresů v Bruselu i v Paříži. V Paříži se setkala s Mirou Holzbachovou a se skupinou jugoslávských studentů, všichni se chystali do Španělska. Byl mezi nimi i Věřin budoucí manžel Ivan Vejvoda. Holzbachová byla tanečnicí a Věra jí dělala tlumočnici. Později se stala redaktorkou frontového listu čs. dobrovolníků a pak knihovnicí v důstojnické škole mezinárodní brigády v Pozzo Rubio. Při blokádě Barcelony proplula sama v malém člunu pásmem obkličovatelů a dostala se do Madridu, aby tam pracovala v československém vysílání rozhlasu. Pak následuje odchod interbrigád do Francie, koncentrační tábor v Saint Zacharie blízko Marseille. Věra, tehdy už manželka Ivana Vejvody, čekající dítě, s pomocí československého zastupitelství přijíždí do Paříže, kde porodila syna. K Paříži se blíží Němci, ženy a děti jsou evakuovány. Dostává se do Gironde k sedlákovi. Potom je vyreklamována a odjíždí do Jugoslávie. V Karlovaci je přijata s otevřenou náručí zejména dědečkem, Čechem, který se za Rakouska-Uherska dostal do Chorvatska za prací. Věřin muž utekl před ustašovci do hor k partyzánům, Věra se ihned zapojila do boje jugoslávských komunistů, vstoupila do partyzánského oddílu, syna Jirku nechala v dobrých rukou u příbuzných. Složila partyzánskou přísahu v Delnici už pod jménem Mara. Ráno 20. října 1941 zahájili italští fašisté v Přímoří a Gorském kotaru všeobecnou ofenzívu s cílem likvidovat partyzánský tábor v lesích kolem Delnice u obce Presika. Tisícovka fašistických vojáků proti padesátce partyzánů. Věra stačila ještě ukrýt archiv štábu a důležité dokumenty, salva nepřátel však ukončila její hrdinský život. Až desátého dne ji zahrabali u hřbitovní zdi, lidé z Delnice a okolních obcí ještě dlouho nosili na její hrob květiny. In memoriam byla vyznamenána Řádem Rudé hvězdy (1966) a Řádem prvobojovníka (jugoslávská medaile).

Pavel Kohn - Kubín. Narodil se 10. června 1913 v Žamberku, pak se přestěhoval s rodiči do Chomutova, navštěvoval klasické gymnázium v Chomutově a OA v Teplicích. Přešel na Vysokou školu obchodní, stal se komerčním inženýrem. Před pronásledováním Židů opustil domov a podařilo se mu prchnout do Francie. Tam se přihlásil k odvodu a 12. prosince 1939 vstoupil do československé zahraniční armády. Prodělal nešťastnou bitvu o Francii, podařilo se mu uniknout do Anglie a tam se s ním sešel jeho spolužák z OA v Teplicích František Fajtl dne 13. července 1940 v Cholmondeley Parku u Liverpoolu, kde byli shromažďováni všichni evakuovaní vojáci ze zámoří. František Fajtl ve své knize Vzpomínky na padlé kamarády píše: "Pavle, zavolal jsem na něho, když jsem ho zahlédl na procházce ležením. Pavel Kohn! Student klasického gymnázia, absolvent Vysoké školy obchodní, komerční inženýr, intelektuál, hovořící plynně německy, anglicky, francouzsky, dobře rusky a latinsky, obdivovatel starořeckých a starořímských filozofů, civilista a pacifista každým coulem. Spolužák, který s námi nikdy nešel na kolotoč nebo houpačky, a který jakémukoliv sportu jen přihlížel. A ten chce k letectvu?... Naposledy jsem viděl Pavla o Vánocích roku 1943 na letišti Beaulieu v jižní Anglii. Na večírku, který pořádala 311. československá bombardovací peruť, mne představil své novomanželce, půvabné rusovlasé Angličance, žárlící na Československo. Samozřejmě žertem a s úsměvem. 'Miluje tu zem víc než mne', smála se a toužila poznat svou sokyni v lásce. Nedočkala se. Za dva měsíce obdržela zprávu z ministerstva války, že její manžel se nevrátil z operačního letu a byl ohlášen jako nezvěstný. Pavlova posádka zmizela, aniž by stačila vyslat sebekratší zprávu. Podle vyhodnocení operačního štábu našla smrt někde v Biskajském zálivu." Vyznamenán byl československým válečným křížem, československou medailí za chrabrost. In memoriam byl povýšen na kapitána.

Antonín Zimmer. Narodil se v Třebenicích 24. ledna 1914, brzy osiřel. Na OA udělal zkoušku rovnou ze třetí měšťanky. Jeho kamarád a spolubydlící po celé čtyřleté studium František Fajtl vzpomíná: "Ve škole neměl rád vychloubače a mluvky, proto také měl dost nepřátel. Když proti němu nemohli rozumem, smáli se jeho sportovní neohrabanosti a sklonu k tloušťce. Mrzelo ho to a jednou mě poprosil, abych ho dal zapsat do Sokola. Cvičil dvakrát týdně a dřel doma. V počátcích padal z hrazdy, bradel a neudržel se ani na kruzích. Zapřáhl svou vůli, která snad byla ze železa. Při vyřazovacích závodech na slet dostal za cvičení prostných nejvíce bodů a zařadil se na čestné místo mezi dorostenci Krušnohorské župy." Po maturitě se stal účetním a poté nastoupil do vojenské prezenční služby a vojenské akademie, takže se stal vojákem z povolání s titulem letecký pozorovatel. Roku 1939 ho zastihla okupace fašistů. Pronikl do Polska a 24. července 1939 už byl zapsán do zahraničního odboje a poslán do sběrného tábora Bronowice. Prošel krátkou anabází francouzským bojištěm, byl vtělen do posádky letecké báze v Tours jako aspirant střelce. Porážka Francie znamenala další odsun do Anglie, kam se dostal 23. června 1940. Byl zařazen k 311. bombardovací peruti jako radiotelegrafista. Po přeškolení na britská letadla vzlétl na svůj první bojový úkol 11. června 1941. Chtěl si po 200 operačních hodinách u bombardérů zažádat o pilotní výcvik. Avšak nálet na Hamburg jeho touhu překazil. Stalo se v noci z 15. na 16. září 1941, podle svědectví některých osádek vyplývalo, že jeho welington se zřítil k zemi v plamenech. Za svou činnost byl Antonín Zimmer vyznamenán československým válečným křížem, čs. medailí za chrabrost a čs. medailí VB. In memoriam byl povýšen na štábního kapitána.

Valerie Friedová. Narodila se v Teplicích v roce 1917 jako dcera majitele uzenářství Hugo Frieda. Absolvovala OA v roce 1935. Zemřela v koncentračním táboře Osvětim s celou svou rodinou v roce 1944.

Soňa Frontzová, IV. A, březen 1989, kráceno