Logo Ústecký kraj

Mundus vult decipi.

Výňatek z kongregační kroniky boromejek

V úterý 9. ledna 2024 nás navštívily tři sestry boromejky - sestra Kristýna Bednaříková, sestra Dolorosa Valášková a sestra Fidelis Sedláková, která má na starosti archiv Kongregace a má znalosti o působení sester v Teplicích. Spolu s nimi přijela Ing. Veronika Kimmer - předsedkyně správní rady Nadace sester Boromejek. Sestra Fidelis nám potom poskytla následující text, který nám pomůže zpřesnit některé historické údaje o činnosti boromejek a stavebním vývoji budov B a C Gymnázia Teplice.

Výňatek z kongregační kroniky díl III a z dalších materiálů

V roce 1865 zřídila kongregace vlastním nákladem v tomto krásném lázeňském městě vychovávací ústav. Chovanky měly být vychovávány v duchu vpravdě křesťanském a důkladným vyučováním elementárních předmětů a ručním pracím, jak vyžadovala doba, měl být položen pevný základ k pozdějšímu vyššímu studiu nebo k dalšímu samostatnému domácímu životu.

Dne 30. května 1863, o svátku sv. Ferdinanda, byl položen základní kámen a téhož dne o dva roky později, byl kostelík i dům slavnostně vysvěcen. Kostelík ve slohu románském byl chudičký. Nad dřevěným oltářem stála socha Neposkvrněné Panny Marie, mocné ochránkyně domu. Po skončení svěcení, které přivábilo velké množství lidu, mohli účastníci volně procházet všemi místnostmi domu.

Činnost sester se zpočátku omezovala jen na opatrování nejmenších dítek v opatrovně a na vyučování ručním pracím v dívčí pracovně. Jako v každé nové filiálce i zde bylo sestrám překonávat zpočátku mnoho obtíží.

Teprve roku 1868 bylo možno pomýšlet na otevření ústavu, poněvadž jeho zařízení si vyžádalo mnoho času i peněžního nákladu. Většinu nábytku vkusně zhotovili trestanci na Mírově. Místnosti, určené chovankám, nabyly tímto vybavením téměř elegantního vzhledu. Již po uplynutí prvního školního roku při závěrečné zkoušce, které byly přítomny i osoby nejvyšších společenských vrstev, získal ústav všeobecné uznání. Pěkné výsledky pak způsobily, že původně nízký počet chovanek se rok od roku zvyšoval. Brzy byla obsazena všechna místa a nikdy nedošlo k patrnému snížení stavu i přes to, že se množily podobné ústavy.

Dne 13. dubna 1885 počalo se uskutečňováním dlouholetého plánu, ačkoliv bylo málo peněz na úhradu výdajů. Přestavbu i malbu malého románského kostela řídili důstojní páni benediktíni emauzského kláštera v Praze. Bylo zřejmé, že adaptace potrvá delší dobu. Přestavba počala odstraněním boční stěny presbytáře, čímž se získal prostor pro dvě pěkné nad sebou ležící oratoře. Presbytář byl zvýšen o tři stupně, nová železná mřížka byla posunuta dozadu, takže presbytář byl pak prostornější. Brzy na to byl kostel malován. Obyvatelé domu s údivem a radostí pozorovali, jak umělecká ruka zbožných mistrů dodává dřívějším holým stěnám docela jiný, místy čarovně krásný vzhled. Konečně byly pořízeny i velmi nutné kostelní lavice a kazatelna. Bohužel nyní byly úplně vyčerpány úspory sester a spotřebovány veškeré příspěvky dobrodinců na úhradu vydání na opravy kostelíka. Vzácnou dobroditelkou byla hraběnka Nosticová se svou dcerou hraběnkou Chotkovou. Ty také uhradily částku za nový oltář, svatostánek, svícny a jiné. Dne 14. července 1886 byl krásný malý kostelík konsekrován ndp. biskupem litoměřickým Janem Emanuelem Schoebelem.

Postupným zvyšováním počtu tříd byla budova penzionátu v Alejní ulici přeplněna. Proto se v roce 1932 Kongregace rozhodla postavit na svých pozemcích novou budovu školy. V květnu 1932 byla zbourána budova opatrovny. Slavnost položení základního kamene se konala 20. srpna, a 25. listopadu už byla stavba pod střechou. V roce 1933 za začalo s vnitřními úpravami. Třípatrová školní budova byla moderně a účelně vybavena. Nový školní rok 1933/34 začal již v novém.

Po zrušení školy za druhé světové války byla dne 3. března 1939 budova penzionátu v Alejní ulici určena pro německé policisty, kteří tam měli své kurzy. Sestry obstarávaly domácí práce, kuchyni a praní prádla pro účastníky kurzů až do osvobození v roce 1945. Dne 10. 6. 1948 bylo v domě ubytováno 58 řeckých dětí (32 chlapců ve věku 1 – 15let, 26 dívek ve věku 4 – 17 let). O děti pečovaly 3 vychovatelky, vedení domácnosti obstarávaly sestry. Roku 1949 byla klášterní kuchyně přeměněna na kuchyni závodní a vařilo se průměrně pro 120 strávníků. Sestry ji vedly až do nuceného odchodu v roce 1950. Dne 29. srpna 1950 předseda ONV přinesl Rozhodnutí Státního úřadu pro věci církevní, že dům bude použit k jiným účelům a sestry budou přemístěny dne 31. 8. 1950 do kláštera v Městě Albrechticích.

Budovu školy pronajala 10. 4. 1939 Kongregace městu Teplice. Po osvobození v roce 1945 ji zabrali českoslovenští dělostřelci. V říjnu 1946 vojsko odešlo a budova opět sloužila účelům teplických škol.

V roce 1945 byly sestry německé národnosti odsunuty do Rakouska. Dvě sestry české národnosti směly vyučovat náboženství na městských i venkovských školách do roku 1950.

© 2014 Gymnázium Teplice. Vytvořeno službou eSchool.cz